Roztoky u lesa, Žalov v pestré a zdravé krajině

Pro stromy občas nevidíme les, a pro les zas krajinu, do které je onen les zasazený. Jinak řečeno, často se nám lidem stává, že ve snaze o rychlá řešení opomíjíme důležité detaily i kontext.

Řivnáč: Stanovisko spolku Jestřábník

Od počátku projektu na Řivnáči vůči němu existuje opozice. Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že jsme špatně zvolili způsob péče a území ničíme.

Opuštěná krajina

Ačkoliv se to tak nemusí zdát, v určitém smyslu jsme krajinu, ve které žijeme, opustili. A ona teď, bez naší péče a porozumění, ztrácí nejen to, co na ní máme rádi a co v ní považujeme za cenné a krásné, ale pomalu přestává být bezpečným domovem lidem a dalším tvorům – rostlinám a živočichům.

Jakže je tomu s tím vřesem?

Paní Sodomová se ve svém článku “Vřesoviště na Řivnáči” (Odraz 3/2019) dopouští několika, u laika zcela pochopitelných, nepřesností a omylů. Její pozorování jsou tak sice vcelku přesná, mýlí se ale ve svých závěrech, když dává zánik vřesoviště do souvislosti s pastvou.

Mladý může, starý musí

Tento funebrácký bonmot konečně platí v celém svém rozsahu i pro vřesoviště na Řivnáči. Po dlouhých letech zde kromě přestárlých keříků vřesu spějících ke svému přirozenému zániku konečně vyráží první nové semenáčky, které dávají naději na jeho obnovu.