Projekt revitalizace biotopů je navržen velmi přiměřeně a bere ohled v možná rizika. (...) Byly prohlédnuty dílčí populace vřesu a mohu konstatovat, že dochází k úspěšné regeneraci jednotlivých keříků. Není proto důvod se domnívat, že by vlivem extenzivní pastvy mohl na zdejších lokalitách vyhynout.
Mgr. Tomáš Černý, Ph.D. Česká zemědělská univerzita, katedra ekologie lesa

Řivnáč rozbouřený

Projekt obnovy a péče o vřesoviště na Řivnáči se úspěšně rozběhl a konečně začíná nést viditelné plody v podobě rozšiřujících se ploch mladého vřesu. Přesto sklízí neoprávněnou (a často neférově vedenou) kritiku části místní veřejnosti. S ohledem na to, že informace o vlivu pastvy i způsobu provedení projektu byly prezentovány zavádějícím způsobem a často byly v hrubém rozporu se skutečností, musíme je uvést na pravou míru.

Bezlesé partie na Řivnáči a vše cenné, co je s nimi spojené - ať už je to vřes a další chráněné a ohrožené rostliny nebo hmyz a dokonce i krajinotvorné prvky - jsou spojené s lidskou činností, jsou na ní závislé a bez ní by zanikly. Pastva doplněná sečí je přesně tím, co tyto cenná místa historicky udržovalo a obnovovalo. Jen díky ní zde nedochází k opětovnému zarůstání keři a lesem.

Pastva samotná probíhá s pomocí malého stádečka 20 až 30 zvířat, která spásají plochu postupně, v malých posouvaných ohradnících. Je tak zajištěno, že nedojde k příliš silnému opasení, které by vedlo k poškození rostlin. Negativnímu přehnojení se bráníme tím, že stádo je na noc přeháněno do ovocného sadu, ve kterém tak “kosí” trávu a do jisté míry brání jeho zarůstání křovinami. Pastva je každoročně doplněná sečí nedpasků, popř. nepasených ploch, a výřezy zmlazujících dřevin.

Projekt obnovy vřesoviště a biotopů dalších cenných rostlin a živočichů schválen veškerými patřičnými orgány ochrany přírody a památkové péče, probíhá plně v souladu se současnou legislativou a dle metodických doporučení MInisterstva životního prostředí a Agentury pro ochranu přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Byl navržen odborníky a je s nimi průběžně konzultován. Pravidelně zde probíhá botanické posouzení ploch sledující vývoj rostlinných společenstev, provedení projektu tak může pružně reagovat a přizpůsobit se nejenom vegetačním a srážkovým podmínkám, ale i vývoji stavu lokality, kterou má projekt chránit.

Zároveň je dbáno na zachování dobrých podmínek pro životní pohodu (wellfare) zvířat - dostatek potravy, zajištění úkrytu před deštěm i sluncem a dostatek vody i minerálních doplňků.


Níže najdete odborná posouzení projektu, vzniklá ať už na požádání našeho spolku, Města Roztoky, nebo kritiků projektu:

  • Posouzení pana Mgr. Tomáše Černého Ph.D. z ČZU (na vyžádání města)
    "Projekt revitalizace biotopů je navržen velmi přiměřeně a bere ohled v možná rizika. (...) Byly prohlédnuty dílčí populace vřesu a mohu konstatovat, že dochází k úspěšné regeneraci jednotlivých keříků. Není proto důvod se domnívat, že by vlivem extenzivní pastvy mohl na zdejších lokalitách vyhynout."

  • Kontrola státní veterinární správy (na vyžádání spolku)
    "V době kontroly byla všechna zvířata ve velmi dobrém výživném a zdravotním stavu.
    Pastviny kontrolvané v lokalitě Žalov nejsou přepasené přes míru, je zde dostatek nedopaseného
    porostu, nedošlo k poškození vřesu a travobilinného porostu a zvířata měla viditelně dostatek krmiva v
    lokalitě."

  • Posouzení skupiny odborníků (konkrétní odborníky navrhli stěžovatelé a oslovilo město Roztoky)
    V tuto chvíli není hotové, nicméně z místního šetření (kterého se účastnili daní odborníci, zástupci obou stran, město) jednoznačně vyplynulo, že pastva, tak, jak je prováděna, má na lokalitu pozitivní dopad a je de facto jediným realizovatelným způsobem péče o toto území.

Řivnáč: Stanovisko spolku Jestřábník

Řivnáč: Stanovisko spolku Jestřábník

Od počátku projektu na Řivnáči vůči němu existuje opozice. Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že jsme špatně zvolili způsob péče a území ničíme.

Jakže je tomu s tím vřesem?

Jakže je tomu s tím vřesem?

Paní Sodomová se ve svém článku “Vřesoviště na Řivnáči” (Odraz 3/2019) dopouští několika, u laika zcela pochopitelných, nepřesností a omylů. Její pozorování jsou tak sice vcelku přesná, mýlí se ale ve svých závěrech, když dává zánik vřesoviště do souvislosti s pastvou.

Mladý může, starý musí

Mladý může, starý musí

Tento funebrácký bonmot konečně platí v celém svém rozsahu i pro vřesoviště na Řivnáči. Po dlouhých letech zde kromě přestárlých keříků vřesu spějících ke svému přirozenému zániku konečně vyráží první nové semenáčky, které dávají naději na jeho obnovu.