Jakže je tomu s tím vřesem?

Paní Sodomová se ve svém článku “Vřesoviště na Řivnáči” (Odraz 3/2019) dopouští několika, u laika zcela pochopitelných, nepřesností a omylů. Její pozorování jsou tak sice vcelku přesná, mýlí se ale ve svých závěrech, když dává zánik vřesoviště do souvislosti s pastvou.

Předně musím říct, že mě velmi potěšil ne zcela obvyklý věcný tón článku. O to více, že z rozhovorů s žalovskými vím, jak je pro mnohé pastva ovcí (a naše aktivity obecně) na Řivnáči a v okolí Roztok citlivá věc. Paní Sodomové tedy patří za střízlivý článek velký dík.

V článku správně poukazuje na to, že vznik a obnova vřesovišť je v našich zeměpisných šířkách závislá na činnosti člověka a jedním z nejlepších způsobů jejich údržby je právě pastva. Mýlí se ale v hodnocení toho, co se konkrétně na vřesovišti na Řivnáči děje. To, že příčinou rozpadu vřesovišťe není pastva jde snadno vidět na srovnání s ostatními vřesovišti v okolí Roztok, kde pastva probíhala v daleko menší intenzitě, nebo neproběhla vůbec. Za posledních patnáct let se např. plocha vřesu na vřesovišti v Tichém údolí zmenšila o téměř dvě třetiny. Situace je obdobná i na jiných místech. Málokde najdete mezi zbytky starého vřesu mladé keříky, které by dávaly naději na zachování těchto cenných přírodních lokalit.

Původní keříky vřesu odumírají prostě proto, že jsou příliš staré, s pastvou to nikterak nesouvisí. Prostě nadešel jejich čas. Naopak pastva díky odstranění živin z půdy umožňuje uchycení semen vřesu a růst semenáčků. Trvalo to několik let, ale nové semenáčky se právě díky pastvě a seči trávy, kterou je pastva doplněna poprvé po dlouhé době v roce 2017 na Řivnáči objevily. Do dalšího roku se jejich plocha, byť zatím malá, dokonce zdvojnásobila. Pastva také spolehlivě brání růstu dominantních rostlin, které by vřes a jiné vzácné rostliny zadusily. Pokud by tak tomu nebylo, brodili bychom se na Řivnáči vysokou trávou, kopřivami a ostružiníkem. Že tomu tak není se může každý sám přesvědčit.

Je pravdou, že sucho a horka posledních let vřesu neprospívají - značně poškozená jsou vřesoviště nejen v Roztokách, ale i na jiných místech Čech. Pokud by se jednalo opravdu o dlouhodobý trend měnícího se klimatu, je dost možné, že o vřesoviště v Čechách prostě přijdeme, protože vřesu vyhovuje vlhčí a chladnější klima.

  Možnost jak ovlivnit klima je ale nepoměrně menší než možnost ovlivnit stav krajiny okolo nás. Proto je omylem si myslet, že nám, jak píše paní Sodomová “zbývá jediné - čekat a doufat”. Vzácná přírodní území v okolí Roztok vznikla díky činnosti člověka a je prostým faktem, že bez aktivní péče zaniknou. Jen je potřeba při té péči taky věcem trochu rozumět. A to my, s téměř dvaceti lety praxe v péči o chráněná území, umíme.